Výchova dítek v Čechách

Charlie Chaplin

Mládí by byla krásná doba, kdyby přišlo až později v životě.

Děti a jejich výchova, věčné téma. Vážně i nevážně.

Při výchově vlastních potomků jsme důslední, přísní, někdy kamarádští, ale i tak naděláme tolik chyb, že pak po zbytek života jen lamentujeme...coby kdyby . S partnerem si mezi sebou jako horký brambor přehazujeme odpovědnost za to či ono. Jisté je jen jedno, chytré a krásné jsou děti po nás, a to ostatní mají určitě z "druhé strany" Ať tak či tak, ve zruba 13 ti letech potomka jest dílo dokonáno, a není cesty zpět. Malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti. (Svatou pravdu měla moje máma). Přichází období zbožných přání nás, rodičů: "hlavně aby se dostal/a na školu, hlavně aby si našel/šla dobrou práci, hlavně aby si našel/šla kvalitního partnera,...... už aby si našel/šla partnera, ...... už aby se osamostatnil/a". Ve chvíli kdy se naše zbožná přání postupně naplní, začneme toužit po vnoučatech. Tešíme se na to, až je budeme moct rozmazlovat. Život pro nás dostane jiný rozměr.

Ovšem někteří z nás lehce "přepnou" nebo spíš "nepřepnou" a vychovávají dál: "Já vás oblíkala tak a tak, já vás krmila tím a tím, měl/a bys to dělat jinak"......nejlépe podle nás, protože my jsme zasloužilí rodičové a my máme na výchovu patent, že . (Ne, nemáme) Naše lamentování nad tím kde všude jsme při výchově nadělali chyby jsou tytam, a radíme a radíme....dokonce kromě rozmazlování se někteří sníží i k tajné převýchově vnoučků . Dokud to nenaroste do obřích rozměrů, můžeme na své okolí působit roztomile, ale pohybujeme se na tenkém ledě, takže lehko se můžeme stát obtížným hmyzem pro mladé rodiče.

Zapomínáme občas na to, že to co platilo na naše děti "tenkrát" prostě na další generace zabírat nemusí. Takže při vzpomínce na situace, kdy při nevhodném chování "našeho" dítka někde na veřejnosti jej stačilo "zpražit" přísným pohledem a dítko nevědělo kam skočit, může to s vnoučkem vypadat třeba takto: "Babí, proč mě pod stolem kopeš do nohy?" ...nebo : "Babí, proč na mě tak koukáš?"..."Proč na mě babí hrozíš?" To v tom lepším případě, v tom pro nás méně příjemném po nás prcek šlehne očima a beze slova ukáže palec dolů, to jako že "neka" a my v ten moment stojíme a zíráme jak idioti, a lidi okolo to vidí, my nezvládáme malé dítě!

"Janičko, takhle kamarádky nebudeme, když mě nebudeš poslouchat!"....a roztomilá Janička pronese: "Babí, ale já se s tebou nechci kamarádit"....No, na to není co odpovědět. To si to ti rodičové pěkně vychovali....ano, rodičové - naše děti.

Žáhu si můžeme schladit až na tom našem dítku, co rozhodně nezvládá výchovu svého dítka: "Teda Jano, jak si tu holku vychovala, je pěkně držkatá, ty to dítě normálně nezvládáš".

"Nestěžuj si, jakou sis mě vychovala takovou mě máš"....takže nějak tak ;-)