Loutky

Valeriu Butulescu

Nit se přetrhla a loutka se zhroutila na zem. Byl to její první nezávislý pohyb.

Loutky jsou krásné, vyřezávané, čisté.

Lidi jsou utahaní, vyčerpaní, nemocní, nešťastní, rozpolcení...

Očkovat - neočkovat?

Každopádně, každý bychom si na to měli udělat názor sám. Zpracovat informace, které dostaneme a pak se svobodně rozhodnout.

Jenomže informace  z médií, typu: "..zpřísníme opatření", nebo "...rozvolníme", "zavřeme školy", "otevřeme školy" ty našemu rozhodnutí moc nepomáhají. Hodně naše rozhodnutí ovlivňují, a to dost často negativně.

Vezmu si jen sebe sama. Nejsem člověk, který by kdy popíral očkování (i když třeba proti chřipce mi přijde zbytečné), děti jsem očkovat nechala, a ani jsem nepřemýšlela nad tím, že by to mělo být jinak. A stejné je to s covidem. Ani tady bych moc nepřemýšlela nad tím, zda se očkovat či nikoli, když následky onemocnění můžou být fatální.

Co mi na tom všem vadí, je fakt, že se očkování proti covidu stává vstupenkou ke svobodě, ke svobodnému životu, ke svobodnému pohybu. Tedy naše rozhodnutí přestává být svobodné. Jsme takové loutky, se kterými hraje "někdo" nepěkné divadlo. Očkovaní jsou naštvaní na neočkované, neočkovaní na očkované. A mezitím umírají lidé, jejichž počty denodenně slýcháme v médiích, čteme v novinách. Takže máme strach, tedy já ano, ale pak přijdou ty pochybnosti o tom, jak to vlastně je.  Jedna vakcína, dvě vakcíny. Třetí vakcína. Každý měsíc vakcína. Ok, dobrá, tak teda sakra jak to je, říká si člověk když už už je "nahlodanej", že udělá to, co mu může zachránit život, nebo aspoň zmírnit příznaky.

Je to celý špatně. Cítím to, a nejsem sama. Tolik chci udělat správný rozhodnutí, a tolik se bojím. Ono stokrát nic, i vola unavilo. Čím víc se o tom mluví, tím míň lidi slyší. Jako kolovrátek, pořád dokola. Zavřeme, otevřeme, zakážeme, dovolíme. Žádný trhy, jen nákupní centra. Žádný zpěv, žádný jídlo...Pořád dokola.

Očkujeme se proto, aby nám dali povolenku na dovolenou, možnost vycestovat, někde se ubytovat? Nebo se očkujeme abysme mohli vstoupit do restaurace, do divadla, do bazénu? Nebo se očkujeme abysme neonemocněli, neumřeli? Jak to je, pánové? Říkám, něco je špatně. Restrikce jsou špatně, prezentace je špatně.

Buď se očkujme povinně a nahlas a narovinu si to řekněme: " je to povinné", ale neříkejme, že to je dobrovolné, ale pokud nebudeš očkovaný, nesmíš to, a to a to a ono, takže tě to vlastně donutí, ale řeknou: "je to dobrovolné". A vůbec pak už nemáš pocit, že si to udělal sám, pro sebe, pro blízké, ale prostě z donucení, jako loutka.